čistota
[čɪstota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
stav toho, co je čisté 1 (bez špíny) op. špinavost:
čistota vody / ovzduší
čistota v bytě
dbát na čistotu
udržovat čistotu veřejných prostranství
Prádlo zářilo čistotou.
Cestující si pochvalovali čistotu vagonů.
2.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 2 (bez cizorodých příměsí), stejnorodost, ryzost, dokonalost:
stylová čistota
intonační čistota sboru
boj za ideovou čistotu strany
střežit čistotu víry
3.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 4 (mravně bezúhonné), poctivost, čestnost:
mravní čistota
právní čistota smlouvy
Řádová sestra skládá slib čistoty. sexuální abstinence
oceňovat čistotu srdce
Olympijské hnutí hájí čistotu sportu.
4.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 5 (bezchybně provedené), dokonalost, pečlivost:
O zkušenosti člověka, který strom porazil, svědčí čistota řezu.
Snowboardista se soustředil na výšku skoků a čistotu jízdy.
◊ blýskat se čistotou
být (velmi) čistý, uklizený:
Dům se blýskal čistotou.
Nová kuchyň se blýskala čistotou.
◊ čistota (je) půl zdraví
udržování čistoty pomáhá předcházet nemocem
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪstota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
stav toho, co je čisté 1 (bez špíny) op. špinavost:
čistota vody / ovzduší
čistota v bytě
dbát na čistotu
udržovat čistotu veřejných prostranství
Prádlo zářilo čistotou.
Cestující si pochvalovali čistotu vagonů.
2.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 2 (bez cizorodých příměsí), stejnorodost, ryzost, dokonalost:
stylová čistota
intonační čistota sboru
boj za ideovou čistotu strany
střežit čistotu víry
3.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 4 (mravně bezúhonné), poctivost, čestnost:
mravní čistota
právní čistota smlouvy
Řádová sestra skládá slib čistoty. sexuální abstinence
oceňovat čistotu srdce
Olympijské hnutí hájí čistotu sportu.
4.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je čisté 5 (bezchybně provedené), dokonalost, pečlivost:
O zkušenosti člověka, který strom porazil, svědčí čistota řezu.
Snowboardista se soustředil na výšku skoků a čistotu jízdy.
◊ blýskat se čistotou
být (velmi) čistý, uklizený:
Dům se blýskal čistotou.
Nová kuchyň se blýskala čistotou.
◊ čistota (je) půl zdraví
udržování čistoty pomáhá předcházet nemocem
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)